Jak vzniká sopečný ostrov? - Ďábelsky krásné Kanárské ostrovy

Vznik ostrova v přímém přenosu můžeme pozorovat na Kanárských ostrovech. Nedaleko ostrova El Hierro začal soptit podmořský vulkán.

Vše začalo, když se u jižního cípu ostrova El Hierro probudila podmořská sopka. První varování dostali místní obyvatelé už v červenci. To se ozvala slabá zemětřesení, která však během léta a podzimu nabírala na síle a početnosti.

V listopadu pak, asi 2 km daleko od přístavu La Restiga, začala ze dna vytékat do moře láva. Místní úřady proto pro jistotu evakuovaly celé městečko La Restinga (asi 600 obyvatel) a také další lidi z vesnic na jihu El Hierra. Lodě dostaly zákaz vplouvat do místních vod letadla přestala létat nad jižním cípem ostrova.

Ostrovy nad horkou skvrnou

Kanárské ostrovy patří ke geologicky nejzajímavějším místům na Zemi. Stojí totiž nad tzv. horkou skvrnou, tedy zásobárnou žhavého magmatu, která se nachází hluboko pod pevninskou deskou v zemském plášti.

Žár z horké skvrny propaluje pevninskou desku a vytlačuje skrze ni horkou lávu. Tak vznikají na mořském dně sopky, které když pokračujícím výtokem lávy narostou až nad mořskou hladinu, vytvoří ostrov.

Jak se pevninská deska pohybuje (a horká skvrna „zůstává na místě“) přirůstají další a další ostrovy. Po určité době se i poslední ostrov posune od centra horké skvrny a při následující erupci horké lávy začne vznikat ostrov nový. Vzniká celý řetězec sopečných ostrovů.

Erupce po 40 letech

Pro kanárské ostrovy platí, že ostrovy, které jsou blíže k Africe, jsou starší než západní část souostroví. Nejstarší – Lanzarote a Fuerteventura – vznikly asi před 25 000 000 let. Nejmladší jsou La Palma a El Hierro, jejich stáří se odhaduje na asi 2 000 000 let.

Jen na El Hierro se nachází asi 500 sopečných kuželů, takže není ani divu, že zrovna u jeho břehů začalo opět soptit. K předchozí pozorované erupci na tomto ostrově došlo v roce 1793, tehdy trvala asi měsíc.

Poslední sopečná aktivita na Kanárských ostrovech pak byla v roce 1971. To vybuchla sopka Teneguia na jižním cípu La Palmy. Kanárské souostroví není samozřejmě jediné, které za svůj zrod vděčí teplu zemských hlubin.

Podobně – na horkých skvrnách – vznikly i Havajské ostrovy, Galapágy, Azory nebo Kapverdy. Navíc horké skvrny nemusí být nutně jen pod mořem, ale jsou i pod kontinenty. Zdá se, že v dobách, kdy Země byla mladší, měly horké skvrny větší sílu než dnes.

V dávné minulosti způsobily vulkány na nich vzniklé několik globálních katastrof. Podle mnohých přírodovědců zavinily i některá velká vymírání v historii naší planety. Dost možná přispěly i k vymření dinosaurů.

Se sopečnou činností se můžete samozřejmě setkat i na jiných místech kanárského souostroví než na La Palmě a El Hierru. Asi nejvíce si sílu zdejších vulkánů uvědomíte v národním parku Timanfaya na jihozápadě ostrova Lanzarote.

Série sopečných výbuchů v roce 1730 tu úplně změnila tvář ¼ ostrova. Láva a sopečný popel z více než 100 vulkánů zalily několik desítek vesnic a městeček. V místech, kde byla úrodná pole, vyrostlo rozsáhlé sopečné pohoří zvané Montaňas del Fuego (česky to znamená Ohnivé hory). Krajina tu více než cokoliv jiného připomíná pustý povrch Marsu nebo Měsíce. (Však se zde dříve točil nejeden sci-fi film).

Nenechte se však mýlit, zdejší příroda je sice zdánlivě chudá, ale o to unikátnější živočichové a rostliny zde žijí.

Sopka vaří oběd

Sopečná činnost v Timanfaye dosud neskončila. Pod národním parkem disud dýmá činný vulkán, jak se může každý návštěvník této turistické atrakce přesvědčit. Naleznete zde místa, kde je země tak teplá, že se na ní nedá udržet ruka.

A což teprve několik metrů pod povrchem. V průvodci se tvrdí, že v hloubce 7 metrů dosahuje teplota 350°C. Zaměstnanci zdejšího parku toho využívají tak, že k potěše turistů nalévají do trubek v zemi vodu.

Po chvíli, když voda proteče do několikametrové hloubky, změní se horkem v páru a jako gejzír vyfoukne z trubky ven – a turisté se leknou. Podobně zřízenci, když se nashromáždí dostatek návštěvníků, vhazují do vykopané jámy trochu sena.

Za chvíli se ze suché trávy začne kouřit a nakonec seno vzplane, teplota odkryté půdy je dostatečná k jeho vznícení. Asi největší atrakcí je zdejší restaurace. Kuchaři v ní nevaří na kamnech, ale mají uvnitř jámy, které vypadají jako jakési studně.

Na nich jsou rošty s nejrůznějšími potravinami, které se sopečným teplem grilují. Ušetří se tak za otop a mimo to – zdejší jídlo chutná báječně.

Život s vulkány

Znamená to tedy, že se sopkami se dá žít, a pokud si zachováte jistou obezřetnost, může to být dokonce i výhodné. A obyvatelé Kanárských ostrovů, zdá se, umějí. Podmořský vulkán u ostrova El Hierro, jim tak snad velké problémy nepřinese.

Současná erupce vytvoří buď malý ostrůvek, nebo zde vyroste hora, která se nakonec spojí s hlavním ostrovem. Jenom chudáci zdejší učitelé a děti. Jedni budou muset změnit učivo ve vlastivědě a zeměpisu a ti druzí se zase učit něco nového.

Galapágy v EU

Unikátní příroda Kanárských ostrovů vděčí za svou podobu dlouhé izolaci. Začalo to již vznikem souostroví. Když se nová sopečná skaliska vynořila z oceánu, byla zcela bez života. Rychle se však na ní uchytila první semínka rostlin a převážně z Afriky a Evropy přicestovali nejrůznější drobní živočichové.

Vyvinuly se zde v podivuhodné formy. Tím se zdejší příroda a jejich zvířecí obyvatelé podobají svým „slavnějším kolegům“ na Galapágách. Bohužel také zde mnozí z těchto unikátních živočichů nepřežili osídlení ostrovů lidmi.

Podobně jako na Galapágách žijí velcí leguáni, i na většině Kanárských ostrovů žili obří druhy ještěrek rodu Galotia. Ty největší měřili 1,5 metru. Bohužel do dneška se zachovalo na odlehlých místech jen několik přísně chráněných jedinců asi metr dlouhých.

Menší, ale stále úctyhodně velké ještěrky žijí celkem hojně na Grand Canaria. Na ostatních ostrovech najdete jen „normálně velké“ druhy, které bylo obtížnější ulovit, a zároveň neposkytovaly tolik masa.

Aby podobnost s Galapágami byla dokonalejší, vyvinuly se zde i obří suchozemské želvy. Ty také ale vyhynuly již před příchodem Španělů. Na ostrovech nežijí skoro žádní původní savci – kromě netopýrů a tuleňů, snad ještě malí hmyzožravci a hlodavci.

Cesta přes moře byla pro naše příbuzné náročná. Ostrovům tak vládli do příchodu lidí ptáci a plazi.